Odstranění bradavice musí pacient podepsat, korekci oční čočky nikoli

Barbora Silná
2. 9. 2017  ・  8 minut čtení

Zdravotníci musí pacienta poučit vždy, někdy postačí ústní informace, jindy musí podepsat informovaný souhlas. Praxe je v tomto ohledu nejednotná a závisí na platné právní úpravě.

Praha/Bratislava – Jak mají zdravotníci poučit pacienta a zda musí vždy podepsat informovaný souhlas, se liší podle typu a rozsahu péče v návaznosti na platná právní ustanovení.

Pacienti tak mohou se zákrokem souhlasit buď jen ústně anebo písemně. Vždy ale musí porozumět tomu, jak bude vyšetření nebo zákrok probíhat. Zdravotnická praxe tak s sebou přináší velké množství nejrůznějších případů, které se mnohdy liší v detailech, jež ale mohou být pro posuzování každého případu zásadní.

Právnička Lucie Široká zmiňuje případ, kdy pacientka po korekci oční čočky přišla o zrak na operované oko. „Oslepnutí je jednou z komplikací, které se mohou u tohoto typu výkonu vzácně vyskytnout. Ve zdravotnické dokumentaci pacientky se však nenacházel písemný informovaný souhlas, jehož obsahem by bylo poučení o komplikacích zdravotního výkonu,“ popsala případ Lucie Široká. Pacientka se proto domáhala odškodnění a trvala na tom, že zdravotnické zařízení pochybilo, když ji personál dostatečně nepoučil.

„Pro souhlas k výkonu korekce oční čočky není v souladu s výše popsanými pravidly zákonem předepsaná písemná forma, a proto v této konkrétní situaci lze uzavřít, že nedošlo k porušení povinností poskytovatele zdravotních služeb,“ konstatovala právnička, ale upozorňuje na to, že „pacientka měla obdržet dostatečné poučení o možných komplikacích.“

Poučení pacienta může být podle českých právních předpisů v ústní nebo písemné formě, může být uděleno znakovou řečí anebo konkludentně. „Tedy takovým způsobem, který nevzbuzuje pochybnosti o tom, že je projevem souhlasu,“ doplnila advokátka Široká.

Obdobně se k otázce poučení pacienta staví podle advokáta Petera Marenčáka i slovenská právní úprava. Zákon o zdravotní péči podle Marenčáka ukládá ošetřujícímu zdravotníkovi povinnost poskytnout pacientovi nebo jeho zákonnému zástupci poučení srozumitelně, ohleduplně, bez nátlaku, s možností a dostatečným časem svobodně se rozhodnout. Informovaný souhlas musí být přiměřený, dostatečně srozumitelný a přiměřeně rozumově srozumitelný pro daného pacienta. Zákon podle něho v tomto ohledu nestanoví konkrétní formu poučení, z čehož lze vyvodit, že může být poskytnut nejen v písemné, ale také ústně. “Chaotickým prvkem v slovenské právní úpravy je však následný požadavek téhož zákona, aby součástí zápisu do zdravotní dokumentace byl i ” obsah poučení “. Tento požadavek tak z praktického hlediska znamená, že pokud by zdravotník poskytl pacientovi poučení v ústní formě, měl by ve smyslu zákona obsah ústně poskytnutého poučení následně ještě zaznamenat do zdravotní dokumentace i v písemné formě, ” shrnul Marenčák.

V obou zemích přitom obecně platí, že souhlas může být udělen v jakékoli formě, pokud zákon nepředepisuje formu písemnou. Souhlas však musí být vždy prokazatelný, což je v zájmu poskytovatele zdravotnických služeb pri všechny případy sporů s pacienty, kteří se následně domáhají svých práv.  “Písemná forma souhlasu je vždy závazná při udělení souhlasu s hospitalizací, obvykle déle než 24 hodin nebo když se to rozhodne poskytovatel zdravotní péče,” uvedla Široká.

Čeští a slovenští legislativci také upozorňují, že vždy je třeba přihlédnout k souvisejícím právním úpravám, například občanskému zákoníku, který vyžaduje písemný souhlas vždy pokud má být pacientovi oddělena část těla, která se již neobnoví. „Písemná forma souhlasu je v případě nutná i v případě, pokud pacientovi lékaři odstraňují bradavice nebo amputují končetinu. Pacient například musí souhlasit i s odstraněním apendixu. Pokud by tedy písemný informovaný souhlas ve zdravotnické dokumentaci chyběl, může poskytovatel zdravotních služeb čelit právnímu postihu,“ dodala Lucie Široká. A to i přesto, že by pacient se zákrokem souhlasil pouze ústně. Takové udělení souhlasu by bylo považováno za neplatné. „De facto by docházelo k zásahům do integrity pacienta bez právního důvodu,“ shrnula specialistka na zdravotnické právo.

V obou zemích jsou pak písemné souhlasy vyžadovány vždy při transplantacích, při umělém přerušení těhotenství nebo s většinou zákroků poskytovaných dle zákona o specifických zdravotních službách – asistovaná reprodukce, sterilizace, kastrace, změna pohlaví, provádění psychochirurgických výkonů, genetická vyšetření, odběr krve či klinické studie.