Pacientům se zásadním způsobem rozší nárok na plně hrazené léčivé přípravky, rozhodl revolučně Ústavní soud

Komentář
25. 4. 2018  ・  3 minuty čtení

Expert na úhrady ve zdravotnictví advokátní kanceláře Marečková/Vilímková Dudák Partners Mgr. Jan Strnad.

Foto: AK Marečková/Vilímková Dudák Partner

Ústavní soud v pondělí tohoto týdne jednoznačně odmítnul dosavadní výklad obecných soudů k ust. § 39c odst. 5 zákona č. 48/1997 sb., o veřejném zdravotním pojištění, upravujícího postup Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL) a Ministerstva zdravotnictví při zajišťování plně hrazených léčivých přípravků. Jedná se o klíčové ustanovení jak z hlediska pacientů, neboť fakticky vymezuje rozsah ústavně garantovaného práva na bezplatnou zdravotní péči, tak z hlediska držitelů rozhodnutí o registraci, kteří mají na plné úhradě svých léčivých přípravků zájem. 

SÚKL, Ministerstvo zdravotnictví a stejně tak i Nejvyšší správní soud doposud konzistentně zastávaly doslovný výklad výše uvedeného daného ustanovení. Odmítaly tedy přiznat plnou úhradu dalšímu léčivému přípravku ze skupiny léčivých přípravků, z nichž musí být vždy zajištěn alespoň jeden plně hrazený zástupce. Tento přístup se však v praxi mnohdy ukázal jako sociálně nespravedlivý.

V některých případech se tak stávalo, že i když v určité skupině léčivých přípravků byl jeden plně hrazený, byl použitelný pouze pro omezený okruh pacientů, zatímco zbytek nemocných (vyžadujících jiný léčivý přípravek z téže skupiny) zůstal odkázán na léčivé přípravky hrazené pouze částečně či vůbec.

To byl případ rovněž skupiny léků používaných k léčbě rakoviny prostaty a karcinomu prsu, kterým se zabýval právě Ústavní soud. V jeho rámci byl zajištěn plně hrazený léčivý přípravek pro pacientky trpící karcinomem prsu, zatímco mužští pacienti s karcinomem prostaty žádný plně hrazený lék zajištěn neměli.

ÚS tento dosavadní výklad zákona jednoznačně odmítl jako příliš formalistický a vzpírající se obsahu práva na bezplatnou zdravotní péči. Vůči správním soudům, potažmo SÚKL a Ministerstvu zdravotnictví proto Ústavní soud vyslovil jednoznačný požadavek, aby se v dalším průběhu řízení zabývaly tím, zda je rovněž pro pacienty trpící karcinomem prostaty zajištěn plně hrazený léčivý přípravek, a pokud nikoli, aby provedly nápravu.

Nález Ústavního soudu má ze systémového pohledu vskutku revoluční dopad. V odůvodnění nálezu Ústavní soud zaujal výrazně propacientský výklad práva na bezplatnou zdravotní péči a konstatoval, že „možnost poskytovat určité léčivé přípravky za částečnou úhradu přichází v úvahu až v situaci, kdy je naplněn výchozí požadavek, že existuje alespoň jedna varianta, jak zajistit bezplatné poskytnutí zdravotní péče a zdravotních pomůcek potřebných pro zlepšení nebo zachování zdravotního stavu reprezentativní skupině občanů nebo zmírnění jejich utrpení, a to formou takového ošetření a léčby, jež odpovídají objektivně zjištěným potřebám a požadavkům náležité úrovně a lékařské etiky.“

Dá se tedy říci, že z právního pohledu provedl Ústavní soud velmi extenzivní výklad současného znění zákona. Toto ustanovení totiž skutečně ukládá správním orgánům, aby při stanovování plně hrazených léčivých přípravků k terapeutické zaměnitelnosti léčivých přípravků nepřihlížely.

Zásadní přitom je, že dle názoru Ústavního soudu je nutné zajistit plně hrazeného zástupce pro jakýkoliv okruh pacientů trpící typově stejným onemocněním.

Je nepochybné, že dostát takovému požadavku bude pravděpodobně znamenat skokové zatížení rozpočtu veřejného zdravotního pojištění v řádech miliard korun. Na druhou stranu musíme poznamenat, že dosavadní příloha zákona č. 2, která vymezuje jednotlivé skupiny léčivých přípravků, již dávno není aktuální a neodpovídá potřebám pacientů. Její poslední úprava ostatně proběhla v roce 2012.

Do věci se tedy opět musel vložit Ústavní soud a nezbývá než se nechat překvapit, jak se s tímto vývojem rezort zdravotnictví vypořádá. Bezprostřední závaznost má nález sice pouze v projednávané kauze, z důvodu přesahu rozhodnutí Ústavního soudu bude zajímavé sledovat, jak se promítne i do dalších úhradových správních řízení.