Ondřej Dostál: Smlouva o péči o zdraví jako právní lidová tvořivost

Komentář
28. 3. 2018  ・  2 minuty čtení

Specialista na zdravotnické právo JUDr. Ondřej Dostál, Ph.D. ze společnosti PwC Legal.

Pacientky v Ústavu pro péči o matku a dítě (ÚPMD) v Podolí se setkávají s právní zajímavostí – dostávají k podpisu dokument nazvaný “Smlouva o péči o zdraví”. Jde o záležitost ojedinělou, v jiných nemocnicích se s něčím takovým nesetkáváme. Ve smlouvě se rodičky zavazují ke spoustě povinností, aniž by za to dostávaly cokoliv navíc. Na podepsání však údajně personál trvá.

Předně je nutno vědět, že práva pacientů ve zdravotnictví upravuje zejména Zákon o zdravotních službách. Pokud jde o pacienty, kteří mají “modrou kartičku” zdravotní pojišťovny a jsou v postavení pojištěnce, další práva jim ve smluvních zařízeních jejich pojišťovny zaručuje Zákon o veřejném zdravotním pojištění. Je pravda, že v novém občanském zákoníku (NOZ) jsou paragrafy o péči o zdraví, podle čehož právníci ÚPMD zkonstruovali svoji novou smlouvu. Neuvědomili si však zřejmě, že Zákon o zdravotních službách i Zákon o veřejném zdravotním pojištění mají před NOZ přednost a tam, kde se uplatňují, je podepisování dalších “smluv o péči o zdraví” nadbytečné.

ÚPMD není soukromé sanatorium, ale státní porodnice, ve které je péče hrazena všemi zdravotními pojišťovnami. S určitým zjednodušením lze říci, že tzv. Smlouvu o poskytování a úhradě zdravotních služeb už pro své pojištěnky v ÚPMD podepsala jejich zdravotní pojišťovna. Díky tomu může každá rodička do ÚPMD přijít a čerpat tam hrazené služby pro sebe i pro dítě bezplatně, přičemž porodnice ji zpravidla musí přijmout už na základě zákona (pozor, zákon nedovoluje odmítnout pacientku, jde-li o porod, a to ani z kapacitních důvodů, ani pokud jde o neregistrovanou rodičku). Rodička musí podepsat jen tzv. souhlas s hospitalizací, ten však slouží k její ochraně (potvrzuje tím, že není zavřena do nemocnice proti své vůli), nikoliv k tomu, aby se v něm rodičce ukládaly nějaké povinnosti, které nechce.

Co tedy Smlouva o péči o zdraví ÚPMD pacientkám ukládá? Za pozornost stojí zejména následující body:

  • V článku II odst. 2) se píše, že “ošetřovaná se dále zavazuje dodržovat léčebný postup navržený poskytovatelem.” Autor smlouvy však opomenul, že dle zdravotnické legislativy má být léčebný postup individuální, sestává z jednotlivých zdravotních služeb, například výkonů či podání léků. O každé z těchto služeb musí být pacientka předem poučena, včetně případných jiných možností (§ 31 odst. 2 zákona 372/2011 Sb.), má právo si z těchto možností vybrat, se zákroky, které chce, vyslovit svobodně a bez nátlaku souhlas (§ 34 odst. 1 zákona) a ty, které nechce, může odmítnout (34 odst. 3 zákona). Rodička není pevně vázána “léčebným postupem navrženým poskytovatelem”, ale může si u každého zákroku svobodně říci, zda jej chce nebo nechce; nejsou 70. léta a nejsme u doktora Štrosmajera v prvním dílu Nemocnice na kraji města.
  • Obdobně, v článku II odst. 3) se píše: “Ošetřovaná prohlašuje, že se seznámila se Vzorovým porodním plánem, který tvoří přílohu č. 2 této smlouvy, a že je srozuměna s tím, že ve Vzorovém porodním plánu jsou uvedeny požadavky pacientek, jimž lze s ohledem na zájem na zachování maximální ochrany zdraví a života pacientek i novorozenců vyhovět.(…) Ošetřovaná dále prohlašuje, že je srozuměna s tím, že není možné s ohledem na zájem na ochraně života a zdraví pacientek i novorozenců vyhovět dalším požadavkům ošetřované nad rámec vzorového porodního plánu.” Opět, není tomu tak. Rodička má právo požadovat jednotlivé zdravotní služby hrazené její pojišťovnou; může kteroukoliv z nich jednotlivě odmítnout, aniž by tím ztrácela nárok na ty služby, které chce; to vše bez ohledu na „vzorový porodní plán“ porodnice. Koneckonců, rodička může dokonce z porodnice kdykoliv odejít “na reverz”, před porodem i po porodu, uzná-li tak za vhodné. Není žádný důvod, aby se těchto práv vzdávala podepsáním smlouvy.
  • Dále Smlouva odkazuje na Vnitřní řád. Ten musí pacienti dodržovat i bez toho, aby cokoliv podepisovali. Vnitřní řád dle § 28 a § 46 zákona o zdravotní péči ovšem nesmí vnitřní řád zasahovat do práv pacientů nad míru nezbytně nutnou. Ve vnitřním řádu ÚPMD se například zakazuje fotografování při porodu (proč, pokud to oba rodiče chtějí?), po matce se požaduje přinést jednorázové kalhotky pro dítě (ačkoliv zdravotnické prostředky jsou při hospitalizaci plně hrazené), na oddělení fyziologických novorozenců se návštěvy dovolují jen mezi 15:00 a 18:00 a matka nesmí s dítětem oddělení opustit (takže pokud je otec tramvaják nebo ministr zdravotnictví a neutrhne se v době návštěv z práce, dítě do propuštění neuvidí).

Pacientkám lze doporučit, aby tuto smlouvu nepodepisovaly a vyžadovaly přijetí do porodnice za standardních podmínek daných zdravotnickou legislativou.

 Nic z uvedeného neznamená, že by ÚPMD byla špatná porodnice. Naopak, z medicínského hlediska jde o špičkové pracoviště, které jsme i my zvolili pro narození obou našich dětí. Jen nemá úplně štěstí na právní servis – při obou porodech jsem trávil volný čas proškrtáváním neplatných ustanovení v hromadě formulářů, které jsme dostali k podpisu, a drobnou konzultační činností pro službu konající zdravotníky. ÚPMD je státní nemocnice řízená Ministerstvem zdravotnictví, které toleruje milionové výdaje za externí právníky a audity dodržování pacientských práv, přitom výsledkem je právní „lidová tvořivost“, omezování práv a zbytečná nedorozumění mezi lékaři a pacienty. Jsem přesvědčen, že by si zdravotníci i pacienti ve státních nemocnicích zasloužili, aby se o ně Ministerstvo po právní stránce staralo lépe.