Nakupujeme kvalitní zdravotní služby, říká VZP, důkazy si ale nechává pro sebe 

Komentář
11. 7. 2018  ・  4 minuty čtení

Advokátka specializující se na zdravotnictví a farmacii JUDr. Jana Marečková a Mgr. Veronika Ondečková popsaly aktuální situaci a postoj největšího plátce zdravotní péče v Česku – Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP) k poskytování dat na základě zákona o svobodném přístupu k informacím.

Praha – Mezi nejdůležitější hodnoty v každém demokratickém právním státě patří právo občanů na informace z oblasti veřejné správy. Jde o nenahraditelný nástroj kontroly, který přispívá k budování angažované občanské společnosti a v konečném důsledku k dodržování zákonnosti. V České republice se dané právo realizuje na základě zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím („Zákon“). Ten je postaven na velmi prostém pravidle. Pokud má povinný subjekt (typicky státní orgán či orgán územní samosprávy) požadovanou informaci k dispozici, musí ji žadateli poskytnout, nebrání-li mu v tom některá ze zákonných výjimek.

Nejasnosti ukončil Nejvyšší správní soud

V minulosti panovaly spory o tom, do jaké míry se tato povinnost vztahuje rovněž na zdravotní pojišťovny. Nejasnosti však ukončil Nejvyšší správní soud rozsudkem z roku 2007, kde jednoznačně potvrdil, že ani zdravotní pojišťovny nejsou z působnosti Zákona vyňaty, a to nejen pokud jde o poskytování informací o jejich rozhodovací činnosti jakožto správních orgánů, ale rovněž pokud jde o provozování systému zdravotního pojištění jako takového.

Každý účastník systému veřejného zdravotního pojištění dle Nejvyššího správního soudu musí mít možnost zjistit a kontrolovat, jakým způsobem je nakládáno s finančními prostředky, které se v systému nacházejí. Odmítnout zpřístupnit tak nelze nejen informace o platbách jednotlivým poskytovatelům zdravotních služeb, ale ani další údaje, které se týkají využívání veřejných prostředků. Uvedený závěr Nejvyšší správní soud vyjádřil ve vztahu k Veřejné zdravotní pojišťovny, obdobně jej však lze vztáhnout rovněž i na všechny ostatní zdravotní pojišťovny.

Výše uvedené závěry judikatury později aproboval též zákonodárce. V důvodové zprávě k novele zákona o veřejném zdravotním pojištění č. 250/2015 Sb. výslovně zdůraznil, že příjmy zdravotních pojišťoven jsou tvořeny platbami od plátců pojistného (tedy od jednotlivých pojištěnců, zaměstnavatelů, popřípadě státu), a nakládání s nimi proto musí podléhat podrobné kontrole jak ze strany orgánů státní správy, tak ze strany veřejnosti.

VZP opakovaně odmítá poskytovat data

Maximální transparentnost při provozování systému veřejného zdravotního pojištění by tedy měla být samozřejmostí. Jak ovšem dokládá aktuální zkušenost společnosti OAKS Consulting s.r.o., realita je diametrálně odlišná, neboť VZP opakovaně a selektivně odmítá poskytovat data, která jsou zcela klíčová pro získání představy o tom, za co jsou veřejné finance reálně vynakládány.

„Od prosince 2016 jsme na VZP podali více než 40 žádostí o data a až do února 2018 byla VZP velmi kooperativní a požadované informace poskytovala ve formátu, který dokonce sama pomohla vytvořit, a který byl vzájemně odsouhlasen, jako vyhovující pro obě strany. V březnu 2018 však nastal nečekaný zvrat. Ačkoli se struktura požadovaných výstupů nezměnila, VZP začala naše žádosti zamítat s tím, že požadovanými daty nedisponuje. Ve snaze zjistit, co vedlo VZP k tomuto obratu o sto osmdesát stupňů, jsme požádali o schůzku Mgr. Kvasničku, ředitele právního odboru VZP, který nám sdělil, že VZP přehodnotila svůj postoj a data nám v původní podobě již poskytovat nebude a ať zkusíme změnit obsah našich budoucích žádostí. Protože víme, že ze zákona je VZP povinna nám data poskytovat, podáváme přes Advokátní kancelář JUDr. Jany Marečkové na zamítnuté žádosti odvolání a následně žaloby a věříme, že soudy rozhodnou v náš prospěch. Bude to však dlouhý proces, a proto v mezičase využíváme naplno naši kreativitu a zkoušíme se „mentálně napojit“ na myšlenkové pochody příslušných pracovníků VZP a naformulovat naše žádosti tak, aby prošly. Úspěšnost je od té doby 50:50 a výsledek nelze predikovat, neboť jeden formát výstupu, ve kterém třeba třikrát data dostaneme, napočtvrté neprojde, a začíná tak pátrání po novém. Z našeho pohledu se jedná o záměrné obstrukce státní správy a zneužívání moci a můžeme se jen dohadovat, co je jejich pravou příčinou a zda hlavním důvodem není to, že výstupy analýz, které následně publikujeme ve veřejném prostoru, odkrývají problémy, o kterých by se mělo mlčet,“ říká Ing. Jaroslav Duba, jednatel společnosti OAKS Consulting.

Hra na strukturu a podobu dat

Co je na celé situaci nejvíce zarážející, je odůvodnění, s jakým žádosti zamítá. VZP si stojí za tím, že vyžádané informace vůbec nemá k dispozici a musela by je vytvářet zcela nově jenom, aby vyhověla žádostem společnosti. Vzhledem k tomu, že Zákon poskytování nově vytvořených informací neukládá, nevidí důvod, proč by měla postupovat odlišně.

Postoj VZP považujeme za velmi kontroverzní. Nemůže být žádných pochyb o tom, že VZP předmětnými informacemi disponuje, což ostatně potvrdila svou dlouhodobou praxí, kdy obdobným žádostem vždy vyhověla. Vyřízení pouze spojila s poplatkem, který Zákon předvídá pro případ žádostí náročnějších na zpracování.

Neodůvodněnost svého postupu pak VZP znovu potvrdila přímo v rozhodnutích o odmítnutí žádostí a později při vypořádání podaných odvolání. Zde „šalamounsky“ uvedla, že informace sice má, nicméně neshromažďuje je ve struktuře požadované v žádostech. Jelikož seskupení informací do požadovaného tvaru dle VZP vyžaduje nepřiměřené úsilí, fakticky se jedná o vytváření nových informací, na jejichž poskytnutí neexistuje nárok.

Pouhé vyhledání informací však nelze ztotožňovat s vytvářením informací nových informací, byť by bylo seberozsáhlejší a odchylovalo se od struktury, v jaké údaje zaznamenává příslušná instituce. Pokud by platil opak, z ústavně garantovaného práva na informace bychom rovnou mohli udělat trhací kalendář. Je totiž zcela běžné, že úřady uchovávají informace v jiné podobě, než v jaké se jich žadatelé na základě Zákona domáhají.

Žádost o informace by tak žádná veřejná instituce neměla bez dalšího odmítnout s pouhým odkazem na skutečnost, že vyžádané informace nemá k dispozici v požadované struktuře.

VZP daty disponuje, ale nehodlá nechat nahlédnout pod pokličku

Určitý posun v praxi, kdy VZP začala společnosti OAKS Consulting informace poskytovat alespoň v agregované (obecnější) formě, která klade mnohem vyšší nároky na zpracování než v případě zamítnutých žádostí, je jedním velkým paradoxem. Je zjevné, že VZP údaje o reálné praxi střeží jako oko v hlavě a veřejnost nehodlá pod pokličku systému veřejného zdravotního pojištění nechat nahlédnout jen tak.

Omezování přístupu k datům považujeme za zvlášť problematické s přihlédnutím k tomu, jak mizivé množství informací o chodu zdravotnictví se dostává na veřejnost z oficiálních zdrojů. Běžnému občanovi nezbývá než se spokojit s často nicneříkajícími hesly z tiskových zpráv či a podobných dokumentů, kde nás zdravotní pojišťovny chlácholí tím, jak skvělých výsledků jejich činnost dosahuje.

Stačí nahlédnout do aktuální výroční zprávy, kde se VZP chlubí schopností zabezpečit svým pojištěncům dostupné, kvalitních a bezpečné zdravotní služby při zachování maximální racionality čerpání nákladů. Prezentuje se jako instituce, která hradí veškeré i vysoce nákladné, moderní a specializované zdravotní péče, přičemž náklady na tuto péči efektivně kontroluje. Pokud by skutečnost byla tak růžová, směle můžeme hodit starost o úroveň léčby českých pacientů za hlavu. Podrobná analýza dat však ukazuje, že realita je často odlišná.

Pomůže Národní strategie elektronického zdravotnictví?

Věřme, že se v budoucnu dočkáme radikálnější proměny toho, jakým způsobem veřejné instituce pracují se zdravotnickými daty. Z Národní strategie elektronického zdravotnictví a dalších koncepčních dokumentů vzešla celá řada ambiciózních cílů z hlediska zvýšení kvality i efektivity zdravotních služeb a napojení pacientů na zdroj informací v tomto směru. Pravdou však je, že realizace těchto plánů je teprve v plenkách a nejspíš ještě po nezanedbatelnou dobu bude.

Pokládáme si proto otázku, proč odsouvat na zítřek to, co lze učinit už nyní. Věříme, že informace o reálné praxi, které zdravotní pojišťovny mají k dispozici, by neměly zůstat vyhrazeny několika málo vyvoleným. Naopak, nanejvýš žádoucí je zpřístupnit tyto údaje všem zainteresovaným kruhům, včetně nejširší veřejnosti. Obloukem se tak vracíme k problému, na který jsme již upozorňovali. V českém zdravotnictví se nevyhnutelně schyluje k důležitým systémovým změnám. Odvaha provést důkladnou inventuru skutečného stavu věcí, poskytnout hlas všem dotčeným subjektům a podniknout tak ten nejdůležitější krok ke zdárnému výsledku však zatím chybí.