Sotirios Zavalianis: Musíme definovat na co máme, některé nemocnice by tu neměly být

Barbora Silná
13. 12. 2017  ・  8 minut čtení

Politici jsou mu trnem v oku. Vede soudní spory se státem a Středočeským krajem. Rozhřešení hledá u ÚOHS i OLAF. Usiluje o rovné podmínky pro všechny ve zdravotnictví. Efektivně provozuje několik zdravotnických zařízení – Multiscan v Pardubicích, nemocnice v Hořovicích a Berouně. Chystá projekt centra duševního zdraví – podnikatel Sotirios Zavalianis, řekl:

Sotirios Zavalianis

  • Vedete několik soudních sporů, můžete je shrnout?

Tři žaloby v Česku, podněty na OLAF a připravuje se interpelace v Evropském parlamentu. Měli jsme jednání s několika europoslanci z Čech, Řecka, Kypru a Portugalska. Snahou není, abychom něco získali, ale aby někdo určil pravidla hry. Nechci hrát tak, že oni určí rozhodčí a určí mi i brankáře, kterého musím mít. Tak se hrát nedá.

  • Podal jste žalobu na Středočeský kraj, proč?

Nechceme peníze, chceme, aby tam dali schopné lidi, aby kraj a stát nemusely dotovat nemocnice. Kraj nemůže ročně platit 96 milionů korun kladenské nemocnici jen na úroky. Nemůže tam hradit 30 milionů za ztrátový pavilon, nemůže tam dávat dalších 10 až 15 milionů za ztrátové dětské oddělení… A takové řeči, že oni mají strukturu, dělají akutní a nedělají akutní medicínu. Jediný akutní problém je jejich hlava. Já dělám tu samou práci, dělám akutní věci, nevybírám si zvláštní druhy medicíny, nevybírám si zvláštní věci a nemám zapotřebí, aby mi dali dotaci. Jestliže ale já mám 24hodinovou pohotovost a příbramská nemocnice má 24hodinovou pohotovost, proč Příbram dostane 48 milionů a já nedostanu nic? To se mi nelíbí. Žalobou, kterou jsme podali na kraj, se snažím, tomuto zabránit.

  •  To ale není jediná žaloba…

Nepochopil jsem, jestliže stát nepodporuje vůbec soukromý kapitál ve zdravotnictví, proč to neřekne. Ať to řeknou, že soukromníky nechtějí. A stáhneme se z těch investic. Když soukromníky chtějí, musí respektovat rovné podmínky. U evropských programů IROP vytvořili takové podmínky, že žádný soukromý subjekt nemohl žádat o dotace. Nejsem člověk, který by chtěl žádat o dotace. Jsem ale člověk, který by chtěl mít možnost o ně požádat. Ať kvalifikovaná komise řekne, že jsem neuspěl. A nic mi nedají. Ale aby se předem domluvili, kdo dostane dotace a vytvořili podmínky tak, že já ani nikdo ze soukromého sektoru o ně žádat nemůže, tomu se bráním a zažaloval jsem český stát. Žaloval jsem ministerstvo pro místní rozvoj (MMR). Chci, aby někdo kvalifikovaný rozhodl. Domnívám se, že to dělají špatně. Oni se domnívají, že to dělají dobře. Ať nějaký nezávislý soud rozhodne, jestli jejich politika a jejich rozhodnutí jsou správná.

  • Obrátil jste se ale i na antimonopolní úřad a OLAF…

Dali jsme podnět na ÚOHS, aby to také posoudil, protože si myslím, že jsme znevýhodněni. A podali jsme podnět na OLAF, protože mám vážné podezření, že ti státní, polostátní a krajští uchazeči asi nesplňují kritéria a podmínky, které sami napsali. Jako občan Evropské unie se divím, že nemám přístup k informacím. MMR mi tři měsíce poskytuje po kouskách informace. Paní úřednice má problém mi některé informace poslat, protože čeká na pokyn paní ministryně. Nechápu, proč musí čekat na pokyn ministryně, aby mi dala informace, na které mám právo. Další věcí je psychiatrická nemocnice, kterou chci dělat. Dostal jsem 15 negativních odpovědí. Kritéria, která tam stát dal, jako například, že projekt musí být ve městě anebo v areálu fakultní nemocnice, jsou podivná.

  • Budete tedy v projektu psychiatrické péče pokračovat?

Projekt psychiatrie pokračuje. Máme stavební povolení, máme plány a zaplatil jsem za něj už přes 17 milionů korun. Projekt běží a možná dojde na nějakou modifikaci, protože nás vyloučili. Ale tu radost, abych to zastavil, aby mi zabránili v mojí vizi, jim neudělám. Najdu jiný zdroj peněz. Někdo se proti nim postavit musí. Myslí si, že mají to velké kulaté razítko a mohou nás ohrožovat. A my budeme poslušní. Oni nám budou házet někdy cukříky a oni budou vesele rozdělovat peníze, jak se jim zachce. Tak tohle to jim neprojde.

  • Proč zrovna psychiatrická péče, která je mezi medicínskými obory Popelkou?

Tady chybí lidé, kteří mají nějakou vizi, a kteří by byli schopni něco posunout dopředu. Máme nějakého člověka, který se skládá z nějaké duše a nějakého těla. Na ta těla vynaložíme stovky miliard korun, na ty duše nic. Myslím, že největší trápení jsou psychicky postižení lidé. Bolest duše je daleko horší než bolest kolene. S kolenem se člověk vyrovná, ale když má nějakou fobii, tak je to větší tragédie. A stát také víc ztratí, protože takový člověk nemůže být v práci, v pohodě, jeho produktivita klesá. Psychologa ani psychiatra, když ho potřebujete a nemáte známého, tak ho nenajdete. Když máte nějaký vážnější problém, musíte jít do Bohnic, na oddělení na desetilůžkový pokoj a jeden smradlavý záchod na chodbě. A to je ta vize těch, jak se postarat o psychicky nemocné lidi v ČR. Podle statistik trpí různými diagnózami 3,8 milionu lidí. Malí lidé myslí na malé věci.

  • V čem vidíte největší problém českého zdravotnictví?

V tomhle systému bezplatného zdravotního pojištění a v politicích. Na tomhle systému postavilo svou kariéru několik chytráků ze sociální demokracie. Chyběla jim jiná politická témata a našli téma třiceti korun a národ zvolil deset hejtmanů za třicet korun. Jim se to vyplatilo, a tak bránili jakýmkoli změnám ve zdravotnictví, protože viděli, že z toho mohou těžit. Teď možná nastala situace, kdy mají šest až sedm procent, a začnou znovu racionálně přemýšlet, co dál. A to bezplatné zdravotnictví? Kdy má být všechno a pro všechny? Je to krásné, ale je to nerealistické a tato společnost na to nemá. Budou se hledat jiné cesty, jak k tomu dojít. Místo toho, aby to bylo oficiální a koncepční, budeme to dělat podomácku. Když chybí pravidla, upravuje se to tak, aby jim to vyhovovalo. Někdo by ale měl určit směr. Na dálnici taky nejedete v protisměru.

  • Kritizujete dotační politiku. Vadí vám dotace nebo jak je s nimi nakládáno?

Dotace jsou nový způsob, jak korumpovat. Je to politický způsob. Když politické špičky rozhodují o miliardách, mohou podle své libovůle dát tomu, komu chtějí. Ten, kdo od nich dostane, jim může a taky nemusí zpětně něco dát. Asi tak to funguje. Evropské projekty měly být k tomu, aby se dělaly velké strukturální změny v té dané zemi. Měly by se používat na infrastrukturu. Neměly se používat na hotely v horách a pizzerie v Praze. Když chce někdo hotel, ať to postaví ze svého.

  • Kritizujete nerovnost systému a diskriminaci soukromého sektoru ve zdravotnictví. Soukromníci ve zdravotnictví jsou vnímáni rozporuplně. Jedni jsou úspěšní, jiní se potýkají s obtížemi. Je to tím, že jste si uměl vybrat ze systému péče?

My poskytujeme komplexní péči. Máme například 40 procent operativy Crohnovy choroby v Česku. Máme perinatologické centrum od nejmenších miminek, máme miminka od 30. týdne, máme porodnici, máme velké dětské oddělení, máme internu, neurologii, všeobecnou chirurgii, ortopedii. Děláme celé spektrum péče. Máme velké množství ambulancí. Náš cíl je dělat medicínu v celé šíři – od narození až po smrt. Zatím se nám nepovedlo, abychom tu péči rozšířili v celém spektru třeba o zapomenutou psychiatrii a psychologii. Chtěli jsme jako staří Řekové léčit komplexně a ne parciálně.

  • Proč tedy mají menší nemocnice, které koupili soukromí hráči, potíže?

Otázkou je, jestli měly nemocnice jako Frýdlant, Městec Králové, Slaný, Vrchlabí, Duchcov existovat. Tady byla v minulosti nějaká síť nemocnic, která je už dávno přežitá. Některé nemocnice se udržely uměle a měly zaniknout už v 90. letech. Nezanikly a teď odčerpávají prostředky ze systému. Je to problém. Příkladem je Sušice. Nemocnice, kterou koupila Penta a teď zuřivě hledají, komu to prodat dál. Pan starosta se mě ptal, jestli bych to nechtěl převzít. Řekl jsem mu, že převezmu, ale abych to mohl zamknout. Chtěl mě jako provozovatele. Z podstaty věci oni tam nemohou uspět. Mně také nabízeli takové nemocnice. Řekl jsem, nebudu provozovat Mariánské Lázně. Ano, mohu tam napumpovat peníze, ale když se na to koukám, tak si nemyslím, že má smysl jít a živit něco, co mělo být dávno mrtvé. Kdyby ty skupiny chtěly opravdu efektivně podnikat ve zdravotnictví, tak by mohly stavět moderní, krásné a luxusní nemocnice. Ne mít starosti s nemocnicemi jako je Frýdlant nebo Vrchlabí. Nevím, co je k tomu vede. Nemyslím si, že by se takové nemocnice měly kupovat.

  • Proč?

Jsem pro centralizaci a velkokapacitní zařízení. Hlavně nelze dělat všude a všechno. Měli bychom se zamyslet nad potřebností zachování některých podnikatelských záměrů, protože bychom si měli říci, zda jsou tyto záměry v souladu se společenskou poptávkou. Měli bychom určit síť nemocnic.

  • Myslíte páteřní nemocnice?

Ne. Stalo se to, že se určily jen krajské nemocnice, ale měla by se určit síť nemocnic. Každá ta nemocnice by měla mít jinou úlohu. Centrální a primární péče, protože právě ta nefunguje v České republice. Začaly se rozprodávat různě ambulance, začaly se dělat panelákové ambulance bez hlavy a paty. Ortopedická oddělení ve třetím patře bez výtahu a tak dále. Tady je třeba znovu definovat, co chceme mít za síť zdravotnických zařízení.

  • Myslíte si, že zájem soukromých skupin o menší nemocnice v regionu nedává smysl?

Nevím, já jsem to nepochopil. Agel ještě chápu, ten převzal velké nemocnice a ten jejich koncept má hlavu a patu. Nevidím u nich, že by měli nadbytek nemocnic. U těch nových hráčů podstatu nevidím. I kdyby chtěli v dané lokalitě udělat velkolepý projekt špičkové kvality a povedlo se jim to. Kde najdou špičkový personál, aby to zabezpečili personálně? Deset, patnáct, dvacet nemocnic? To znamená i kdyby uspěli, ten úspěch by byl jeden velký průměr. Když je to uspokojí, ať to dělají. Myslím, že zdroje na takovou síť nemocnic ta společnost nemá. Těm velkým hráčům bych poradil, ať spíš postaví špičkové nemocnice. Ať se domluví se státem, kde by to bylo potřeba a pak by to dávalo smysl. Je mnoho nemocnic ve starých budovách a mohla by tam stát krásná nemocnice, tak ať se do toho pustí. V Praze je jich dost.