Kauza bonusy – státní zastupitelství zacílilo v širším měřítku na nemocnice

Barbora Silná
11. 9. 2017  ・  8 minut čtení

Fakultní nemocnice mají odpovídat na konkrétní otázky týkající se bonusů ve zdravotnictví. Žalobci je nyní obeslali dopisem, z něhož je zřejmé, že se kauza bonusové politiky rozrůstá.

Praha –  Dotazy ze státního zastupitelství obdržely velké české nemocnice. Orgány činné v trestním řízení  se v dopise ptají, zda nemocnice využívaly v posledních třech letech zpětné bonusy od firem. Zajímá je, v jaké výši bonusy obdržely nebo to, v jaké výši je nemocnice vykázaly pojišťovnám.

Dotazy ale poprvé cílí  konkrétněji a adresněji – z jakého důvodu nemocnice nezahrnuly zpětné bonusy do konečné ceny tzv. ZUM (zvlášť účtovaného materiálu) a ZULP (zvlášť účtovaných léčebných přípravků)? Managementů nemocnic se také žalobci dotazují na to, kdo rozhodl za organizaci o zpětných bonusech, a zda nemocnice věděly při uzavírání obchodních smluv s dodavateli o tom, že dohody budou mít vliv na celkovou nákupní cenu materiálů a léků.

Cílem státního zastupitelství tak nyní může být prokázání toho, zda je využívání bonusů v rozporu s platnou legislativou.  Přičemž samo ministerstvo zdravotnictví v jejich čerpání nevidí zásadní problém, viz. stanovisko pod článkem.

Systému zpětných bonusů v letech 2014 až 2016 – tedy v období, na které žalobci cílí – využívala většina velkých zdravotnických zařízení. A plátcům zdravotní péče – tedy pojišťovnám – jsou možnosti, jak zlevnit nákupy léků a materiálu velmi dobře známy.

V praxi pak zdravotní pojišťovny dlouhodobě tolerovaly systém, kdy si vedení nemocnic dokázala šikovnou obchodní politikou vyjednat takové ceny, aby náklady na zdravotní péči maximálně zefektivnily. Stav vyhovuje i dodavatelům, kteří mohli poskytovat slevy a tzv. si nezkazit ceny na evropském trhu.

Systém bonusové politiky pomáhal nemocnicím z velké části udržet vyrovnané hospodaření nebo hospodaření v zisku, ze kterého mohly investovat do obnovy či kofinancování evropských projektů nebo odměňovat zdravotnický personál, s jehož nedostatkem trvale bojuje.

S probíhajícím vyšetřováním a rozměru, do něhož se kauza zpětných bonusů dostává, tak vyvstává několik zásadních otázek:

Podaří se změnit efektivně a rychle systém financování zdravotní péče tak, aby se nemocnice v důsledku absence zpětných bonusů udržely vyrovnané hospodaření?

Nebo nový stav bez zpětných bonusů přispěje k redukci zdravotní péče případně otevře prostor pro privatizaci některých oblastních či krajských zdravotnických zařízení, jejichž vlastníky není stát ale samosprávné celky?

Úhradová vyhláška, která neplatí všem zdravotnickým zařízením za totožný zdravotní výkon stejnou částku, tak může už v příštím roce zásadně ovlivnit hospodaření nemocnic a odměňování zdravotnického personálu, neboť nemocnicím v důsledku vyšetřování a tlaku na managementy hrozí zásadní zvrat ve vyúčtováních zdravotní péče za rok 2016 a zároveň s tím i reference roku 2016 ovlivní úhrady od pojišťoven v příštím roce.

 

Stanovisko Ministerstva zdravotnictví ČR:

Ačkoli ani Nejvyšší kontrolní úřad, ani roky zpětně a v žádné ze svých kontrol, kterými pravidelně procházejí všechny ministerstvem přímo řízené nemocnice, nekonstatoval jakoukoli závadu využívání systému bonusů neboli slev, vnímáme mediálně se šířící pochybnosti na toto téma, které při neznalosti problematiky a pravidel úhrad zdravotních služeb, mohou vést k unáhleným závěrům co do legálnosti/nelegálnosti realizace bonusů.

Pro vyjasnění situace uvádíme následující:

Jako správce kapitoly státního rozpočtu zajišťujeme kontrolu hospodaření organizačních složek státu a příspěvkových organizací ve své působnosti. Výkon veřejnosprávní kontroly zabezpečuje odbor kontroly, který se zaměřuje zejména na kontrolu veřejných výdajů. Problematika bonusů ve fakultních nemocnicích nebyla doposud předmětem kontroly, neboť ani Nejvyšší kontroloní úřad za léta své kontrolní činnosti neoznačil tuto věc za jakkoli problematickou. Bonusy jsou standardním příjmem nemocnice, ze kterého jsou financovány činnosti související s poskytováním zdravotních služeb.

Vyjasnění pojmu: BONUS  = SLEVA

Bonus je cenové zvýhodnění, které dodavatel poskytuje zpravidla při odběru většího množství zboží. Obecně je poskytování bonusů běžnou obchodní praktikou při jakékoliv obchodní činnosti, při které jsou obchodována větší množství zboží. Ministerstvo zdravotnictví proto považuje využívání množstevních slev za běžnou obchodní praktiku, prostřednictvím které se společnost, v našem případě hovoříme o poskytovatelích zdravotní péče, snaží minimalizovat své náklady a hospodařit tedy v souladu s principy péče řádného hospodáře.

Z pohledu ministerstva zdravotnictví je podstatné, aby veškeré realizované slevy byly řádně zaúčtovaným příjmem poskytovatele. Pokud je tato podmínka splněna, nemáme důvod vnímat realizaci bonusů jako závadnou obchodní praktiku.

Systém je záležitostí SMLUVNÍHO VZTAHU DVOU STRAN – pojišťovny a poskytovatele péče

Celý systém je záležitostí smluvního vztahu dvou stran, a to konkrétního poskytovatele zdravotních služeb (PZS) a konkrétní zdravotní pojišťovny. V této smlouvě je uveden odkaz na Metodiku pro pořizování a předávání dokladů (VZP). V metodice je upraveno, v jaké ceně je přípustné účtovat ZÚM a ZÚLP  (zvlášť účtovaný materiál/léčivé přípravky) a to takto:

Cena – cena za vykázané množství, kterou je PZS oprávněn účtovat:

buď za cenu, za kterou byl ZUM/ZULP pořízen, nejvýše však do hodnoty                  maximální úhrady pojišťovnou,

nebo za sjednanou úhradu, je-li taková pojišťovnou sjednána.

Z této metodiky lze dovozovat, že poskytovatel je oprávněn účtovat cenu, za kterou byl léčivý prostředek, či materiál, pořízen, nejvýše do hodnoty maximální úhrady pojišťovnou, nebo za cenu sjednanou zdravotní pojišťovnou. Výklad pojmů obsažených v Metodice je plně v kompetenci smluvních stran, tedy poskytovatele zdravotních služeb a příslušné zdravotní pojišťovny.

Co kryje individuálně sjednaná úhrada:

Dle názoru Ministerstva zdravotnictví je za cenu, za kterou byl materiál pořízen, možné považovat i jinou částku, než je např. uvedena na faktuře, neboť součástí ceny pořízení jsou i další náklady spojené s pořízením daného ZUM/ZULP, jinak nehrazené (např. balné a dopravné, náklady na skladování, náklady na vnitřní distribuci a manipulaci s lékem, atd.)

Uplatnění zpětných bonusů, které jsou svým charakterem obratové, tedy uplatní se při překročení určitého celkového smluveného objemu plnění od konkrétního dodavatele, není možné považovat za nedodržení metodiky a tedy porušení smluvních podmínek.

V systému úhrad především akutní lůžkové péče dochází velmi často ke křížovému financování jednotlivých zdravotních služeb, kdy některé jsou ze své povahy ztrátové a jiné jsou ziskové, přičemž ze ziskových jsou dotovány obory ztrátové, což umožňuje poskytování komplexní péče o pacienty.

Problematika zpětných bonusů v prismatu metodiky vykazování a hrazení ZÚM a ZULP je příkladem toho, kdy je individuálně smluvně sjednaná úhrada preferována před hrazením ve výši pořizovací ceny. Vzhledem ke komplexitě poskytované péče a nejednoznačnosti, co vše spadá do pořizovací ceny, je smluvně sjednaná úhrada jednoduší, transparentnější a napomáhá úhradové soutěži. Smluvní hrazení zdravotní péče je rovněž více v souladu se základním principem hrazení zdravotních služeb v ČR, kdy by měla být hrazena zdravotní péče, nikoliv přímé náklady poskytovatelů.

Systém bonusů je využíván nejen fakultními nemocnicemi, ale i ostatními typy poskytovatelů zdravotních služeb. Opakujeme, že ačkoli na problematiku bonusů přímo při svých kontrolách narazil i Nejvyšší kontrolní úřad, samotnou existenci bonusů nijak v kontrolních závěrech nenapadl.