Česko : Slovensko – profitující nemocnice versus 17 miliard ztrát

Barbora Silná
26. 9. 2017  ・  3 minuty čtení

Vydává se Česká republika v řízení zdravotnictví slovenskou cestou? Přijdou managementy nemocnic o motivaci řídit nemocnice efektivně bez zpětných bonusů? A proč Slovensko otevírá cestu bonusům? Pokračování tématu Medical News.

Praha/Bratislava – Bonusy a výhody, které si české nemocnice dokáží vyjednat s dodavateli zdravotnického materiálu a léků, udržovaly dosud české fakultní a krajské nemocnice – tedy ty s nejnákladnější centrovou péčí – v dobré ekonomické kondici. Naproti tomu slovenské univerzitní a fakultní nemocnice spolu s lůžkovými poskytovateli péče v majetku měst a vyšších územně správních celků, které ekonomiku prakticky nemohly smysluplně ovlivnit, vykazují i po dvou vlnách oddlužení ztráty ve výši více než 647 milionů eur – 17 miliard korun.

Dluhy slovenských státních univerzitních a fakultních nemocnic aktuálně číní 547,16 milionu eur (14,22 miliardy korun), nemocnice ministerstva vnitra a obrany dluží 24,89 milionu eur (647,1 milionu korun), a neziskové nemocnice v majetku měst a krajů 74,91 milionu eur (1,94 miliardy korun). Na samotné oddlužení vynaložilo Slovensko za vlády Mikuláše Dzurindy (SDKÚ-DS) 664 milionu eur (17,2 miliardy korun) a vláda Roberta Fica (Smer) uvolnila na oddlužení nemocnic 130 milionů eur (3,38 miliardy korun).

Zatímco  se Česko v předvolebním boji rozhodlo postavit na pranýř managementy nemocnic a zdravotní pojišťovnu za systém, který sice není explicitně ukotven v legislativě, ale funguje dlouhé roky, Slovensko de facto cestu bonusů zavádí, aby se nemocnice nepropadaly dál do ztrát a vymýšlí systém oddlužení, na který mají doplatit dodavatelé.

V posledních měsících podle informací Medical News začalo slovenské ministerstvo zdravotnictví motivovat nemocnice k tomu, aby usilovaly o bonusy alespoň v případě nákupů SZM (zdravotnický materiál), neboť v lékové politice to slovenská legislativa neumožňuje. Ceny úhrad u léků na Slovensku totiž pracují pouze s fixním doplatkem. S další proměnnou- maximální cenou léku – v systému nepracují. Nelze tak vytvořit prostor pro obchodní politiku a řízení ekonomiky nemocnice.

Zatímco na nastaveném systému slovenské zdravotnictví masivně ztrácí a hledá cestu ven, české má podle některých předvolebních proklamací nakročeno k centralizaci. Pokud by se v Česku začaly bonusy uplatňovat skrze centrální nákup na úrovni státu, jak navrhují někteří politici,  potom ztratí jednotlivé nemocnice anebo případně krajské holdingy motivaci řídit hospodaření zdravotnických zařízení. Nad centrálním nákupem bude v takovém případě bdít jednotná a mocná ruka, což ale nebude mít stejný efekt pro všechna zdravotnická zařízení a někteří dodavatelé mohou uvažovat o opuštění českého trhu.