Čekají Česko v rámci transparentnosti centrální nákupy?

Barbora Silná
25. 10. 2017  ・  8 minut čtení

Jakým směrem zamíří nová vládní reprezentace v českém zdravotnictví? Změní se systém financování? Přijdou nemocnice o možnost dostávat od firem slevy na materiál a léky? Dojde na centralizaci nákupů?

Praha – V posledních týdnech proto s napětím všichni – zástupci poskytovatelů i plátců péče, jakož i dodavatelé nebo soukromé skupiny podnikající ve zdravotnictví – vyčkávali na výsledek parlamentních voleb, jež daly odpověď, kam se otočí kormidlo pro příští čtyři roky. První odpověď byla známa v sobotu večer – hlavní slovo při sestavování budoucí vlády má hnutí ANO exministra financí Andreje Babiše, v jehož hledáčku se zdravotnictví rozhodně neztrácí.

Při pohledu do blízké budoucnosti je tedy možné vycházet z volebního programu hnutí ANO, kde hrála otázka bonusové politiky jednu ze stěžejních rolí. Odborníci ANO v diskusích opakovaně upozorňovali na fakt, že bonusy jsou “šedou zónou zdravotnictví”. Ve volebním programu ANO deklarovalo větší transparentnost anebo centralizaci nákupů. V otázce centralizace by si podle dostupného volebního programu mohlo notovat s Piráty: “Došlápneme si na farmaceutické firmy, které korumpují lékaře, aby předepisovali jejich výrobky, zpětné bonusy a nehospodárné nákupy. Chceme dostupná léčiva a pomůcky za jasnou cenu.”

Co by přinesly centrální nákupy státu?

Redakce Medical News v této souvilosti oslovila ředitele fakultních a krajských nemocnic a specializovaných ústavů napříč Českou republikou. Z odpovědí ředitelů nebo ekonomikých náměstků vyplývá, že centrální nákupy nemusí být zdaleka nejlacinější cestou, přinesly by další administrativní zátěž, ale třeba i nedostupnost současného spektra léků a materiálů, které mají čeští pacienti k dispozici.

“V praxi by zavedení tohoto systému znamenalo zavedení centrálního plánování. Je otázkou, zda při komplexnosti a šíři položek patřících do ZUM/ZULP by to bylo možné a praktické,” tlumočila stanovisko vedení Fakultní nemocnice Královské Vinohrady mluvčí Markéta Ehrenbergerová. Na zúžení spektra používaných materiálů a léčivých přípravků pak upozornil náměstek pro ekonomiku a controlling Krajské zdravotní z Ústí nad Labem Luděk Rückl: “Z hlediska nákupního procesu by mohlo dojít ke zjednodušení – omezenému a relativně nízkému počtu partnerů. V minulosti realizované centrální nákupy – např. erytropoetinů – neprokázaly vyšší efektivitu.”

Ředitel Masarykova onkologického ústavu v Brně profesor Jan Žaloudík v souvislosti s centralizací nákupů upozornil na fakt, že pokud by plátci chtěli platit pouze cenu vysoutěženou, znamenalo by to také, že ústavní a nemocniční lékárny nebudou v zásadě mít pokryty financováním svou existenci. “Třeba v našem specializovaném ústavu nebo jiných podobných zařízeních, kde efektivně řídíme své nákupy a platíme v reálném čase, by se mohlo reálně stát, že budeme mít při centrálním řešení méně výhodné nákupy a zbytné náklady, protože pro některé firmy jsou dodávky do určitých známějších či více specializovaných zařízení i prestižní záležitostí,” mínil profesor Žaloudík.

Narazil tak na skutečnost, že pokud by byl v České republice vysoutěžen například pouze jeden ZUM a ZULP, nebudou ostatní producenti  prodlužovat registrace a jeho léky nebo materiály nebudou fyzicky dostupné pro české pacienty. Podobný názor zastávají i zástupci farmaceutických firem – pokud by měly dodávat centrálně, stane se český trh pro velké společnosti neatraktivní a některé léky na trhu pro pacienty nedostupnými.

Představa, že by firmy poskytovaly centrálně stejně vysoké nebo dokonce vyšší bonusy jako nemocnicím, pak není zase reálná podle zástupců farmaceutického průmyslu. Centralizace nákupů má podle ředitele Asociace farmaceutického inovativního průmyslu Jakuba Dvořáčka smysl tehdy, pokud by se nakupovalo na úrovni zdravotnických holdingů nebo například krajů. Na úrovni státu považuje myšlenku za nepravděpodobnou. To si myslí také mnozí ředitelé farmaceutických firem. “Poskytované slevy by pravděpodobně nebyly aplikovatelné na úroveň centrálních nákupů, protože by mohly představovat riziko pro referencování cen léčivých přípravků v rámci jiných zemí,” vysvětlil generální ředitel společnosti AbbVie pro Českou a Slovenskou republiku Branislav Trutz.

Naproti tomu předseda představenstva Nemocnice Pardubického kraje Tomáš Gottvald si centrální nákup určitých typů materiálů představit umí. “Principiálně s tím nemám problém. Vždyť třeba v případě centrových léčiv tomu tak historicky bylo. Kompletní sortiment v rámci centrálních nákupů asi pořídit nelze, ale smysluplné položky ano. Musí to však být nákup s jasným cílem, to znamená co nejlepší kvalita a co nejlepší cena,” konstatoval Gottvald.

Problém je v úhradách nikoli v bonusech

Hlavní problém českého zdravotnictví však oslovení ředitelé vidí především v systému financování a úhradách zdravotní péče nikoli v bonusové politice. “Pokud povede centralizace nákupů k udržení medicínské kvality vybraných materiálů a uspořené finanční prostředky budou využity k narovnání úhrad a ke zreálnění ceny lidské práce ve zdravotnictví, tak je to v pořádku,” řekl generální ředitel Krajské nemocnice Liberec Luděk Nečesaný. Podobně se vyjádřil také člen představenstva Jihočeské nemocnice Michal Čarvaš, podle kterého je nezbytné nastavení správných úhrad. “Je třeba říci, co je podstatou problému, jak jsou nastaveny úhrady i mezi segmenty – nemocnice versus soukromé ambulance, jak jsou nastaveny povinnosti 24hodinové nonstop služby atd.,” nastínil. Rozdíly v úhradách péče mezi jednotlivými zdravotnickými zařízení pak považují za problém ředitelé především krajských nemocnic, k nimž není úhradová vyhláška tak štědrá jako k fakultním nemocnicím.

Soukromníci ve zdravotnictví zveřejňovat nemusí

O transparentní nákupy se Česko snaží i díky registru smluv. Jejich zveřejňování je od července letošního roku povinné pro všechny, kdož hospodaří s veřejnými zdroji. Tedy i pro zdravotnická zařízení. Pouze ale pro ta, jejichž vlastníky je stát nebo samosprávy. Pro soukromé zdravotnické skupiny, které získávají prostředky rovněž z veřejného zdravotního pojištění, povinnost zveřejňovat smlouvy neplatí. To v systému nastoluje nerovné podmínky a určitou výhodu pro soukromé subjekty. V praxi dává výhodu těm, kteří ze zákona nemusí zveřejňovat smlouvy. Pokud by se systém centralizoval, mohou mít nakonec soukromníci ve zdravotnictví lepší vyjednávací pozice u distributorů nebo výrobců ZUM a ZULP, než nemocnice ve veřejném vlastnictví.

Proti zveřejňování jejich konečných cen, a především proti zveřejňování výše poskytovaných bonusů, se daleko více než nemocnice ohrazují dodavatelé. Důvod je prostý. Výše zpětných bonusů jsou u každého zdravotnického zařízení jiné a závisí na mnoha dalších faktorech, například objemu nákupu nebo splatnosti. Výše bonusů jako předmět obchodního tajemství navíc není v rozporu ani s českým ani evropským právem a je obvyklá ve všech oborech podnikání.

Pro výrobce je pak dalším problémem referencovaní cen, které jsou především na západ od našich hranic výrazně vyšší, a pokud by se zveřejnily skutečné ceny dodávaných produktů v rámci centralizace nebo by k tomu byly nemocnice donuceny, potom by dodavatelé a distributoři ztratili prostor pro svou obchodní politiku. Na trhu by tak zůstaly převážně produkty firem, které si mohou dovolit nabídnout nejnižší ceny. U zdravotnických materiálů se s takovým problémem potýkají lékaři tam, kde se soutěží výhradně na cenu dodávaného materiálu. To samé platí i o léčivech.